Proč je jedna fotka z tolika snímků aneb jak si rychle zaplnit disk.

Důvodů, proč skládám jednu fotku třeba ze 100 snímků, je několik. Někdy stačí jeden důvod, někdy je to jejich kombinace. To, jak jsem fotku poskládal, mám vždy u fotky v popisku a po přečtení tohoto článku vám už budou jasné i zkratky, které tam používám (např. Panorama z 63 snímků + 3 DF, 18 x plošně ve 3 řadách, 3 x EBKT, 2 x FBKT, 9 x ARFX). Pozn. každá fotka jde rozkliknutím zvětšit :-)

Zde je například ukázka, kolik jsem nafotil snímků pro fotku s názvem "Vozka na pobřeží". Vpravo je výsledná fotka a vlevo jsou jednotlivé snímky (48), ze kterých fotka vznikla.

A jaké jsou ty důvody?

1) Fotografovaná scenérie se na jednu fotku nevleze

To se stalo určitě každému. Jsme na horách, chceme vyfotit protější kopec a on se nám do snímku nevleze. Většina se s tím smíří a vyfotí to, co se do objektivu zrovna vleze a to pokud možno ze všech světových stran :-) Z takových snímků pak ztrácíme představu o velikosti kopce, o jeho okolí a jsme pak tímto doma nad fotkou zklamáni, protože naživo jsme přece viděli velikou horu s krásným sedlem a vedlejším vrcholem.

Jaká jsou řešení?

- Popojít o pár kilometrů dál od kopce :-) Sice se pěkně projdeme, ale nemusí to náš problém vyřešit :-)

- Použít širokoúhlý objektiv: kopec se již většinou na snímek vleze, ale širokoúhlé objektivy deformují okraje snímku a když jej nemáme vodorovně, tak "soudkuje" (např. stromy a jiné vertikální linie nejsou svisle, horizont je prohnutý, atd.). Například na fotce vpravo je použit objektiv s ohniskem 10 mm a je při fotografování namířen nahoru. Pokud budeme fotit vodorovně a smíříme se poté s velkým ořezem (např. 50 % snímku bude obloha, takže ji seřízneme), tak je to řešení a navíc nám to ušetří čas v postprocesu.

- Nafotit krajinu "normálním" objektivem s více snímky a ty poté složit do výsledné fotky: to je podle mě nejlepší řešení a používám ho téměř vždy. Podrobně budu tuto techniku popisovat v následujících článcích. Na fotkách níže je příklad, jak např. Kriváň nevleze na jeden snímek.

Vlevo je jeden snímek Kriváně na objektiv s ohniskem 18mm a vpravo je panorama z 39 snímků (13 x plošně ve 3 řadách), kde byl levý snímek použit.

2) Vysoký dynamický rozsah fotografované scény

Dynamický rozsah dnešních fotoaparátů je kolem 6-8 EV. S touto hodnotou si ale vystačíme pouze na focení krajiny v zamračeném počasí, kdy krajina dosahuje rozsahu kolem 3 EV a nebo v noci. Za slunečného počasí má již fotografovaná scenérie až 15 EV. Pokud fotografujeme scenérii, která má vyšší dynamický rozsah než je schopen zaznamenat fotoaparát, tak máme buď přepálená světla, temné stíny a nebo obojí. Lidské oko má schopnost rozlišit až 30 EV, takže v takové krajině rozeznáváme detaily jak ve stínech, tak ve světlech. A tomu se chceme přiblížit i na fotografii.

Jaké máme možnosti?

- Nefotit.

- Fotit pouze za zamračeného počasí.

- Smířit se s přepalem a černým stínem.

- Upravovat přepaly a tmavé stíny v PC: do jisté míry to lze, ale vždy snižujeme kvalitu výsledné fotografie. Při zesvětlování stínů zviditelňujeme šum a v přepalech většinou nemáme žádné informace, tak s nimi udělat nic nelze.

- Použít přechodové filtry: často si tím pomůžeme, ale pokud nám např. hora ční nad obzor, tak ji přechodovým filtrem nad obzorem viditelně ztmavíme. Nikdy však nedostaneme dokonalý výsledek. Navíc kvalitní přechodové filtry nejsou levné.

- Použít blesk: to lze pouze v případě, že stíny máme v blízkosti fotoaparátu. Výsledek také není dokonalý, bleskem nasvícené předměty ztrácejí stíny a plasticitu.

- HDR režim fotoaparátu: ještě jsem neviděl HDR snímek, který by vypadal přirozeně.

- Expoziční bracketing: to je dnes nejlepší možnost a používám ji u 100 % denních snímků a někdy i u nočních. Každou scénu vyfotím např. 3 x, ale pokaždé s posunutou expozicí o 2 EV. Z přeexponovaného snímku poté použiji stíny a z podexponovaného snímku použiji světla. Podrobně budu tuto techniku popisovat v následujících článcích.

Na následujícím obrázku je příklad 5-ti krokového expozičního bracketingu. S -4 EV máme správně exponované světla a vidíme tak ve světlech i průtrž mraků a naopak s +4 EV máme správě exponované stíny v korunách smrků. Pokud by jsme u takto vysokého dynamického rozsahu scény zvolili pouze jednu expozici (např. 0 EV), tak by jsme měli přepálená světla, neviděli by jsme detaily průtrže a smrky by se utápěly v černé.

příklad 5-ti krokového expoziční bracketingu

Spojením všech pěti expozic do jednoho snímku získáme fotografii s vysokým dynamickým rozsahem. Máme na ni zachycené jak světla, tak stíny. Zde by také nešel použít přechodový filtr, protože ztmavením obzoru by se ještě více ztmavil mrak nahoře. Výše ukázané snímky (expoziční kroky) naleznete na fotografii v pravé horní části.

3) Do objektivu nám svítí slunce nebo jiný silný zdroj světla

Při focení v protisvětle vznikají na vnitřní soustavě čoček odlesky ( zvané prasátka ) a závoje. Odlesky lze často jednoduše odstranit retušovacími nástroji v postprocesu, ale závoje, které nám na velkých částech snímku mění barvu, již odstraňujeme těžce.

Jak s tím bojovat?

- Nefotit v protisvětle.

- Pokud není zdroj světla v záběru budoucí fotky, tak stačí použít sluneční clonu.

- Jestliže ale chceme slunce v záběru, což většinou v krajinařině chceme, tak existuje jedna snadná metoda, kdy každou část scény vyfotíme 2x. Jednou klasicky bez zásahu a podruhé se zastíněním slunce (používám prsty). Tato metoda se nazývá antireflex a podrobně ji popíšu v následujících článcích.

Na snímku je ukázka principu metody antireflex. Na prvním snímku máme scénu bez ruky, ale zato s odlesky a závoji. Na druhém snímku odlesky a závoje nejsou, protože nám na čočky objektivu nesvítí slunce, ale zase nám tam vadí ruka. Stačí tedy jednoduše tyto dva snímky vhodně propojit. Ze snímku bez ruky využijeme pouze tu část, která nám nahradí stínící ruku. Samozřejmě musíme antireflex použít pro všechny expoziční vrstvy (v ukázce je pouze vrstva -2 EV).

Princip metody antireflex

4) Více detailů nebo použití pro velkoformátový tisk

Dnešní fotoaparáty snímají nejčastěji v rozlišení 6000 x 4000 pixelů. To bohatě stačí, pokud chceme mít fotografie v počítači a nebo si je tiskneme na papíry malých formátů a nebo pokud nám viditelnost pixelů na fotce nevadí. Pokud ale plánujeme fotografie tisknout na velké formáty a nebo pokud chceme ve fotografii i ty nejjemnější detaily, tak máme opět pár možností, jak si pomoci.

- Pořídíme si fotoaparát s velkoformátovým záznamovým médiem. Může to být nejen digitální snímač (za takový foťák dáme i 200000 Kč), ale i staré a osvědčené focení na velkoformátové negativy, diapozitivy, atd., což přinese pěkný výsledek, ale hlavně úplně jiné fotografické "dobrodružství". Klasické vyvolávání fotky je takový můj "malý sen" :-)

- Panoramatické snímání vybrané scenérie, jako v bodu 1. Tento způsob používám a tímto můžeme dosáhnout libovolného rozlišení.

A opět pro názornost uvedu příklad. Fotografie A i fotografie B jsou pořízeny z jednoho místa (Bezručova vyhlídka na Hradci nad Moravicí). Je to krásné místo, krásný kraj a navíc zde bydlím :-) Co je na fotkách odlišného? Na první pohled nic. Jen snad, že první fotka byla vyfocena na jaře (ano, na jaře a to 20.4.2017) a druhá fotka v zimě (30.12.2017). Také je patrné, že na fotce A je vidět více detailů a to přesto, že obě fotky byly zmenšeny na stejnou délku 1500 pixelů.

Fotografie A - původní rozměr 34218 x 17730 pixelů

Fotografie B - původní rozměr 6000 x 3144 pixelů

Již v popisku fotek je nápověda. Fotka A byla vyfocena jako panorama ze 126 snímků (63x plošně, 2x EBKT) dlouhým sklem s ohniskem 200mm (na DX formátu). Finální fotka má rozměr 34218 x 17730 pixelů !! Fotka B byla vyfocena jedním cvakem, takže její rozměr po oříznutí je 6000 x 3144 pixelů. Asi si mnozí řeknete "Proboha, proč to fotí ze 63 snímků?". Bylo to výjimečné zasněžené jaro, toto místo a tento pohled mám rád a tak jsem si udělal takto velikou a na detaily bohatou fotku. Kdyby ji někdo chtěl (např. zámek Hradec nad Moravicí), tak si z této fotky můžou udělat klidně billboard o rozměru 10 x 5 metrů :-) a "neuvidí" pixely.

A zde jsou ukázky detailů z těchto fotek. Vlevo jsou hodiny z kostelní věže z fotky A a vpravo z fotky B. Oba detaily jsou nezmenšené výřezy. Na pravé fotce již pro veliké pixely nevidíte, kolik je hodin. I když je levá fotka tak hodně přiblížena (na originále skoro nevidíme kostel, natož hodiny), ta i přesto má tento výřez 470 x 470 pixelů (ten vpravo jen 60 x 60 px).

5) Chci ostrou fotku od fialky až po galaxii M31

Je to již trochu náročnější, ale i toho lze docílit. Snímáme krajinu od fialky a postupně každý další záběr ostříme dál a dál. Takže máme poté snímky s proostřenou celou krajinou a pak už stačí jen tyto snímky spojit. Jsou sice SW, které to za nás udělají, ale u žádného se mi ještě nestalo, že by to složil přesně a dokonale. Takže nakonec je to vždy ruční práce, ruční propojování fotek a to je velice náročné. Takže se tomuto vyhýbám a takových fotek mám maximálně 5. Naštěstí to většinou v krajinářské fotografii nepotřebujeme. Hůře jsou na tom majitelé fotoaparátů s full frame snímačem, protože tyto foťáky mají z principu horší hloubku ostrosti. Metoda se nazývá focus bracketing a podrobně ji budu popisovat v následujících článcích.

6) Chci vyfotit krajinu za tmy nebo šera, ale nechci na fotce šum

Když fotíme scénu za sníženého světla nebo za tmy, tak máme jen pár možností.

- Zvýšit citlivost snímače (ISO): většina foťáků má možnost nastavení maximálního ISO 25600 (Nikon D5 má dokonce maximální ISO 2359000). Tyto hodnoty jsou podle mě jen reklamní záležitost. Ve vysokých hodnotách ISO se razantně zvyšuje šum a dramaticky klesá kvalita snímku.

- Držíme ISO ještě v „normálních“ hodnotách (např. 6400), ale i zde již šum máme. Ale s tím se dá docela elegantně matematicky vypořádat. Šum je náhodná veličina a proto se pokaždé vyskytuje na jiném místě. Takže si vyfotíme danou scénu např. 3x za sebou a jeden konkrétní šum se bude nacházet pouze na jednom z těch třech snímků (protože se vyskytuje náhodně a pokaždé jinde). Pak stačí snímky na sebe sesadit a použít metodu průměrování (např. podle rozdílení mediánem). Tímto šum odstraníme. Tuto metodu používám u všech nočních krajin.

- Focení nočních snímků způsobuje další komplikace. Expoziční časy jsou dlouhé (klidně i dvacet minut) a proto se snímač zahřívá a snímač nám do fotky generuje barevné „hot pixely“. Ty již nejsou náhodné, jsou na všech snímcích na stejných místech. Tyto hot pixely odstraníme tak, že si po nasnímání krajiny vyfotíme ještě tzv. „dark frame“ (temný snímek), kdy fotíme s nasazenou krytkou objektivu. Dostaneme snímek na kterém budou pouze hot pixely. A ty se poté opět matematicky odečtou ze snímku s krajinou.

Tyto metody budu opět popisovat vnásledujících článcích.

Závěr

Z výše uvedeného je již patrné, proč se jedna fotka skládá z tolika snímků. V nadpisu jsem také napsal, že si tím plním disk, ale opak je pravdou. Před pár lety jsem šel třeba hřebenovku na Malé Fatře a cvalak jsem tzn. oneshotky (fotka na jedno cvaknutí) jak pominutý. Za tu túru jsem jich udělal klidně 200 a doma jsem pak zjistil, že ani jedna mě nenadchla. Nyní udělám za túru max. 3-5 fotek, někdy jedu i za jednou vymyšlenou fotkou a i přesto, že se jedna fotka skládá z tolika snímků, tak jich je i tak celkem méně, než kdysi u foceni oneshotek.

Když tedy napíšu, že snímek je Panorama z X snímků, 12x plošně ve 2 řadách, 3x EBKT, 6x FBKT, 9x ARFX, tak:

- panorama je složeno z dvanácti snímků v jedné ploše (myšlena jedna expoziční vrstva) ve dvou řadách (6 snímků v první řadě a 6 snímků v druhé řadě v pouze jedné expoziční vrstvě)

- je použit expoziční bracketing s třemi kroky (3x EBKT)

- je použit fokus bracketing s šesti kroky - s šesti rovinami ostření (6x FBKT)

- je použit antireflef na devíti snímcích (9 snímků s clonící rukou)

Když napíšu, že snímek je Panorama z X snímků, 2x plošně ve 2 řadách, krajina 3 snímky + 1 DF, hvězdy 12 snímků + 3 DF, tak:

- panorama je složeno ze dvou snímků (plošně) ve dvou řadách (takže obvykle jedna řada krajina a druhá hvězdy)

- krajina je vyfocena 3x (redukce šumu) + 1 dark frame (DF - redukce hot pixelů)

- hvězdy jsou vyfoceny 12x (redukce šumu) + 3 dark frame (DF - redukce hot pixelů)

Pokud vás něco konkrétního k tématu zajímá, klidně pište ( mejl, FB, IG, .. ), budu-li vědět, tak rád odpovím. Příští článek bude o tom, jaké používám vybavení, za jakým účelem, jaký SW, mobilní aplikace atd. . Poté již budou následovat popisy jednotlivých metod, které používám.

Přeji dobré světlo a dobrou tmu. Vašek