O autorovi

Fotografie mě uchvátila již v dětství. Asi to bylo tím, že jsem se vkrádal tátovi do fotokomory, kde voněla vývojka, a postup vyvolávání fotky ve mně vyvolávalo alchymii. Asi jsem projevoval takový zájem, že jsem v cca 11 letech dostal svůj první foťák Vilia. Hned od začátku jsem převážně fotil přírodu, protože do ní jsem s rodinou nebo s turistickým oddílem často chodil. Foťák byl čistý manuál, takže to byla dobrá škola k naučení se techniky fotografování.

Před nástupem na vojnu ( r. 1994 ) jsem si za tříměsíční brigádu koupil svou první „pořádnou“ zrcadlovku Soligor SR-300MD. Tato kinofilmová zrcadlovka se mnou projela vekou část Evropy a nafotil jsem tisíce fotek. Myslím si, že mám z tohoto foťáku hodně dobrých fotek a negativů, takže mě asi čeká zakoupení skeneru a digitalizace. Minimálně kvůli tomu, že spousta zachycených krajin již neexistuje.

První digitální zrcadlovku Nikon D80 jsem si koupil v roce 2006. Přechodem na digitál jsem začal fotit ještě více. Tím, že jsem si nemusel kupovat film a vyvolávat fotky, tak to velice svádělo k focení bez rozmyslu. Takže z túry jsem si nedonesl např. 15 rozmyšlených fotek na negativu, ale 300 fotek na kartě. Je jasné, že spousta fotek byla odpad. Ty tisíce „šedých“ opakujících se fotek mě přestávaly bavit. Naštěstí jsem provedl svou zásadní „fotografickou proměnu“, kdy jsem sbíral dostupné informace o jiných postupech a začal jsem si hledat svou cestu. Vývoj je patrný i na těchto webových stránkách. Každá fotka je mi v něčem nová a posouvá mě dopředu. Je to nekonečný proces zlepšování se.

Nyní fotím na Nikon D7200 a z túry již nevozím 300 fotek, ale již jen maximálně 5 ( i když jsou udělané třeba z 800 snímků, ale o tom více na blogu ).

Pokrok v digitální fotografii ( technice a SW ) přinesl nový obor a to astrofotografii. Tímto foto oborem jsem naprosto pohlcen a nyní již více fotek dělám nočních. Když jdu na nějakou noční výpravu, tak fotky západů a východů slunce jsou spíše povinností, než plánem výpravy. Pobyt v přírodě, kde jsem nejčastěji sám, je pro mě silný zážitek. Ale v noci je to ještě umocněno. Z noční přírody znějí úplně jiné zvuky, noční obloha je vždy neokoukatelná a počáteční strach ze samoty jsem již překonal a cítím se v horách ve tmě velmi dobře. To asi nejde pochopit, musí se to zažít.